NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poslední DAUGHTERS jsou ryzím evangeliem negativních pocitů. Už dlouho jsem neposlouchal nic tak skličujícího. Čtyřčlenná smečka z Providence vám jde, navzdory svému věku, po krku a je krvelačnější než kdykoliv jindy. DAUGHTERS už dávno nejsou kapelou, která útočí nekompromisním grindcoreovým výplachem a kytarovým chaosem. Svoji zarputilost si ale stále uchovávají, jen používají zcela jiné metody.
Album „You Won't Get What You Want“ je vystavěno na lezavé chladné atmosféře, ve které se vás snaží utopit. Disharmonické sekvence a industriální pravidelnost mi dávají vzpomenout na stavy, které mi působili poslední DODECAHEDRON. Byť jsou obě kapely žánrově zcela jinde, točí se vám z jejich hudby hlava. Nekompromisně vás tlačí do svého světa, ve kterém nebudete v bezpečí. Tohle je zhudebněný thriller se špatným koncem. Používá skřípavých zvuků, hudební špíny, kterou vám otravuje krev. Současně je to ale jedno z nejopojnějších alb minulého roku.
Rozpoznatelný je určitý systém a gradace, jež začíná u industriálních špinavých ploch, pokračuje přes psychedelický, strojově působící noise rock, a před svojí polovinou exploduje ve skladbě „The Lords Song“, která je neurvalou přírazovou klepačkou, generující zvuky jako ty nejošklivější zubařské vrtačky. S turbo pohonem.
Občas mám pocit, že ta neuspořádanost vlastně velmi dobře opisuje jednotlivé osobnosti z DAUGHTERS a vztahy mezi nimi. Vždyť se před vydáním minulého alba kapela de facto rozpadl a album šlo ven v dobách, kdy se jednotliví členové vyhazovali, odcházeli nebo trvali na tom, že se vrátí, když někdo jiný odejde.
V tomto ohledu je aktuální album mnohem méně hysterické, než jeho předchůdci, má mnohem víc řádu, ale současně se musí dodat, že je tím nejintenzivnějším, co kapela kdy vydala. „You Won't Get What You Want“ zalézá pod kůži. Dokáže vám změnit náladu. Dokáže vám do duše vypálit temný cejch, který ucítíte ještě hodně dlouho.
Největší hudební psycho minulého roku.
8 / 10
1. City Song
2. Long Road No Turns
3. Satan in the Wait
4. The Flammable Man
5. The Lords Song
6. Less Sex
7. Daughter
8. The Reason They Hate Me
9. Ocean Song
10. Guest House
You Won't Get What You Want (2018)
Daughters (2010)
Hell Songs (2006)
Canada Songs (2003)
Daughters (7'' EP) (2002)
Oveľa radšej mám poriadny disharmonický bordel v štýle Primitive Man, Indian.....ako toto nevinné šušťanie lístia v jemnom vánku.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.